Game center

Série Call of Duty

Call of Duty 4 recenze

Původně jsem zamýšlel popsat všechny mise pěkně podrobně, ale nakonec od tohoto nápadu upouštím. Bylo by škoda vás dopředu připravit o některé povedené momenty a nakonec by to bylo i zbytečné. Základní popis sem ale přece jen patří. Proto pokud nechcete z příběhu ani náplně hry nic dalšího vědět, tento odstavec prostě............. Pokračování v článku
Původně jsem zamýšlel popsat všechny mise pěkně podrobně, ale nakonec od tohoto nápadu upouštím. Bylo by škoda vás dopředu připravit o některé povedené momenty a nakonec by to bylo i zbytečné. Základní popis sem ale přece jen patří. Proto pokud nechcete z příběhu ani náplně hry nic dalšího vědět, tento odstavec prostě přeskočte. O střídání rychlých a pomalých misí už jsme si řekli. Tím to všechno teprve začíná. Stěžejním úkolem v celé hře je jednak eliminovat hlavní mozky teroristů, druhak zlikvidovat již odpálené jaderné rakety, které by měly za následek smrt více než 40 milionů Američanů. V pravdě nelehký úkol. Všechno konání ve hře se tedy směrováno ke splnění těchto úkolů. Kromě samotného střílení jako obyčejný pěšák, nám ovšem autoři připravili i zajímavé "mini hry". Proletíme se tak ve vrtulníku a zastřílíme si z kanónu či ovládneme rotační kulomet v havarované helikoptéře. Kapitolou sama pro sebe je zcela úchvatná mise, kdy se posadíte jako operátor do létající pevnosti AC-130 a budete zajišťovat palebnou podporu pro naše jednotky dole. Výsledek je jedním slovem neskutečný a když se podíváte na skutečná videa z reálné války, jen těžko budete hledat rozdíly. Pro mě osobně byl tohle jeden z nejlepších momentů v celé hře, který jsem si dokonale vychutnal. Za zmínku stojí i skvěle zvládnutá závěrečná honička v džípu, kdy se snažíte odstřelovat dorážející vojáky z náklaďáků a potom taky sundat z oblohy vrtulník pomocí RPG. V této souvislosti jsem si vzpomněl na podobné přestřelky v MOHAA a uvědomil si, jak velký pokrok hry zaznamenaly, v tak poměrně krátké době několika roků. A samotný závěr? Ani v tomto odstavci z něho nic neprozradím, ale pro mě osobně se po boku Half-Life 2: Episode Two zařadil k těm nejlepším ukončením hry, jaké jsem kdy zažil. Přeskočili jste předchozí odstavec? Dobře jste udělali a můžeme pokračovat. Co musím na CoD4, kromě husté atmosféry, především vyzdvihnout, je snaha udržet vás pořád v akci. V podstatě nenajdete chviličku, kdy by jste neměli co dělat nebo jen tak někam utíkali. I když se přesouváte bažinou a jako by se nic neděje, pořád jste udržováni v napětí, co se může dít dál. Těžko si to vysvětlit, jak toho autoři dosáhli. Úvodní vtáhnutí do hry a realistická atmosféra zřejmě udělali své. Celá hra je tak v podstatě jedna velká akční jízda, kdy nebudete mít ani pomyšlení na to se nudit. V této souvislosti se poprvé musím zmínit o jistém negativu, i když to může být jen můj osobní pocit a jiný hráč to může naopak vnímat jako klad. V jedné odstřelovačské misi se s kolegou proplížíte mezi nepřátelskými jednotkami, s cílem ostřelovat jednoho z hlavních padouchů. Při následném úprku je kolega raněn a vy ho musíte na zádech odnést několik stovek metrů na místo příletu spojenců. Do této chvíle by bylo všechno v pořádku, ale na místě vyzvednutí musíte vydržet několik minut, přičemž kolega vám dělá ze zákrytu střeleckou podporu. A zde už přichází ono negativum. Ze všech míst se na vás začnou hrnout desítky nepřátel. Z několika helikoptér jako výsadek, z postranních budov atd. Jistě dá se to na po několikáté uhrát a vystřílet si cestu ven, ale je to až příliš nereálné a v normální situaci by ti vojáci neměli šanci přežít. Jistě, CoD je a byl o ničení desítek nepřátel, ale prostě v tomto bodě "rambo styl" překročil rozumnou hranici a misi jsem dohrál se zatnutými zuby. Na druhou stranu musím říct, že to pro mě bylo jediné slabé místo v celé hře. V podstatě po celou dobu hraní nejste nikdy na bojišti sami, vždy je k dispozici minimálně jeden další spojenecký voják. To vznáší obrovské nároky na zpracování umělé inteligence a musím uznale říct, že autoři odvedli výbornou práci. To stejné můžu prohlásit i o nepřátelích, i když tady už narazíte na jisté hranice. Ti se sice kryjí za překážkami, utečou před granátem atd., ale že by se třeba přeskupili a dali se na hromadný útok apod., to ne. Je vidět, že každý útočník má dopředu danou nějakou roli - odtud budeš útočit, sem poběžíš atd., ale na první pohled to působí přirozeně a při hraní si to ani neuvědomíte. Dostalo se i na "psí miláčky", kteří ovšem na mazlení nemají moc náladu, pokud se zrovna nejedná o vaši svalovinu. Jsou velmi rychlí a pokud útočí ve větším počtu, i velmi nebezpeční soupeři. I když už vás ale porazí na zem, nic ještě není ztraceno. I tehdy se můžete bránit a efektním trhnutím psovi zlomit vaz. I to přispívá značnou měrou k uvěřitelné atmosféře a musím prohlásit, že z hlediska spolupráce s dalšími postavami, máme co do činění s nejlepším zpracováním umělé inteligence v současných hrách. Uvidíme jak na hozenou rukavici odpoví Crysis, pro mě je v tuto chvíli králem CoD4. Samozřejmě hra je stále zcela lineární, ale tady si pokládám otázku: je to v tomto případě špatně? Domnívám se že nikoliv, ale že to jen umocňuje výbornou atmosféru. Pokud se podřídíte podmínkám, které hra nabízí - tedy že vás přesně směruje od jednoho místa k druhému, budete odměněni výbornou hratelností. Zbraně, to je další kapitola sama pro sebe. Je jich nepřeberné množství a najdete v podstatě všechny, které se objevují v současných moderních válkách. Za speciální zmínku stojí ostřelovačky, na kterých je jasně vidět, kam až se současné zbraně dostaly. Neskutečně přesné a rychlé, takže není problém během několika vteřin a na stovku metrů, vystřílet hned několik nepřátel. Nezapomnělo se ani na brokovnice, které se hodí na čištění budov, i když mi moc nesedly a používal jsem raději krátké střelné zbraně. Celkem mě udivila volnost, jakou nám autoři v používání zbraní dali. Nejen, že můžete sebrat jakýkoli zbraňový arzenál, který zůstane po zabitých nepřátelích, ale hra jde až tak daleko, že často narazíte na skladiště desítky různých zbraní a je jen na vás, co si vyberete. Pokud se dostanete do míst, kde by bylo vhodné použít nějakou speciálnější zbraň, třeba ostřelovačku, vždycky ji někde, třeba opřenou, objevíte. Zda ji použijete už zůstává jen na vás. Tím to ale ještě nekončí. Kromě klasických výbušných či oslepujících granátů, můžete použít i výbušninu C4. A to buďto jako přenosnou minu, kterou můžete umístit kamkoli, nebo jako nálož, kterou připevníte na předem dané místo, třeba tank a odpalujete manuálně na dálku. Taky si můžete přivolat leteckou podporu a to buď vrtulníky nebo stíhačky. Po vizuální stránce vypadá CoD4 dokonale a těžko si dnes můžete, vedle dema Crysis, zahrát lépe vypadající hru. Celé prostředí navíc působí komplexním dojmem a evidentně muselo někomu dát velkou práci. Nějaké další popisy by byly jen nošením dříví do lesa, stačí když si prohlédnete zdejší kolekci obrázků. Nic ovšem není zadarmo, takže pokud si chcete CoD4 vychutnat naplno, připravte si pořádné dělo. V některých okamžicích počet snímků klesal až k hodnotě 20, což už je na hranici hratelnosti, na druhou stranu to bylo jen párkrát. Překvapivě nejnáročnější prostředí bylo to při tichých misích, třeba hned v té úvodní na Ukrajině. Po většinu hry se však počet snímků držel u hodnoty 40-50 za vteřinu a víc. To vše při maximálním nastavení grafiky, extra texturách, 4x antialiasingu a rozlišení 1280x1024. Testovací sestavou byl počítač s Intel Quad 6600, 4GB ram a GeForce 8800GTX. Možná vás bude zajímat i informace, že hra je schopna využít výkonu všech 4 jader procesoru. Čeho se všichni u skvělých her bojíme? No přece krátké herní doby. Bojíme se oprávněně, protože za nějakých 6-7 hodin se na střední obtížnost dostanete do konce. O to víc to bolí, že na konci je akce opravdu intenzivní a budete jistě jako já křičet ještě, ještě! Jako by nás autoři už dopředu slyšeli, to se vám nakonec vyplní, i když jen v omezené míře. Odemkne se vám totiž Arcade mod, v kterém si budete moci zahrát kterýkoli z již odehraných levelů. Funguje to tak, že na každý máte určitý, předem stanovený čas, celkem 3 životy a podle toho jak přesně a v jakém počtu střílíte nepřátele, dostáváte body. De facto si můžete celou hru zopakovat ještě jednou a to úplně jinak. Výborný nápad, který se jen tak nevidí. O hře bych mohl psát ještě dlouho, ale bylo by to zbytečné. Pokud jste snad celý článek přeskočili a čtete až tento závěrečný odstavec pak vězte, že dnes hodnotím jen singleplayerovou část. Multiplayer se nedá otestovat za pár hodin, zvláště u hry, která je pokračováním nejhranější herní série na našich serverech. Zpět ke konečnému hodnocení. Call of Duty 4 rozhodně nezklamalo, naopak vzbudilo nadšení. Nabízí intenzivní herní zážitek od začátku až do konce a v podstatě vám nedá vydechnout. Chyby se v něm hledají jen těžko a jednou z nich je krátká herní doba kolem 6-7 hodin na střední obtížnost. Tento díl je zkrátka a dobře tím nejlepším, co jsme si zatím, pod jmenovkou Call of Duty, mohli zahrát. Hodnocení 93% A co teda ten multiplayer? Ano cítím to, otázka stále visí ve vzduchu. Tak tedy, hráli jsme ho a je prostě skvělý. Je inovativní, bohatý a úžasně zábavný. O tom už se ale budete moci přesvědčit na vlastní kůži a to začátkem příštího týdne, kdy pro vás na GameParku spustíme servery. Těšte se :o) vzal jsem ji z webu http://gamepark.cz
Žádné komentáře